V první polovině ledna jsme tradičně vyrazili na lyžařský výcvik na Šumavu, konkrétně do Nových Hutí.
V penzionu, který jsme měli pouze pro sebe, probíhalo téměř vše (večerka!!!) v naprostém klidu. Na svah jsme docházeli cca 20 minut a tam jsme si společně užívali sněhu, učili se a překonávali své možnosti. I na svahu bylo vše v klidu a každý si našel svou "stopu".
Během týdne jsme se seznámili i s druhým tradičním zimním sportem, běžeckým lyžováním. Každý si vyzkoušel servis lyží a následně krátkou procházku s nácvikem techniky běhu na lyžích.
Obě disciplíny nakonec žáci zakončili závodem.
Ještě připojujeme několik žákovských pohledů a také jeden příběh, který se přenesl až nazpět do Šindlových Dvorů...
Bylo to dobrý, hlavně poslední večer, kdy se pouštěly písně a my jsme zpívali a tancovali.
Zajímavé bylo, že snámi tancovali i učitelky a pan ředitel. (Kája)
Na lyžáku to bylo super, dost jsme si to užili. Dobře tam vařili a hráli jsme zábavné hry.
Na lyžích jsme zkoušeli stát na jedné noze a taky jsme šli do dřepu a pak jsme skákali.
Pokoje byly taky hezké. (Nela)
Bavilo mě lyžovat, koulovat se a být služba, ani ranní budíček i nevadil. Fajn byla párty a výlet do cukrárny.
Moc mě nebavilo běžkování a ranní výšlap na sjezdovku. (Tomáš Š.)
Často jsme chodili na lyže a já se zlepšil a naučil se lyžovat - snad.
Ve čtvrtek byly závody ve slalomu a na běžkách. Taky jsme si zatrsali při diskotéce. Všichni jsme si to užili. (Max)
BOB (Anežka)
Byl jednou jeden Bob a tomu byla zima, byl to totiž kousek ledu, který nikdy nenašel své štěstí. Ležel na zemi, lidi do něj kopali, házeli s ním a čas od času z něj i kousek odloupli. Bylo to bolestivé, ale co mohl dělat. Bobovi byl pouhý jeden měsíc, takže se neuměl bránit natož utíkat. Jednoho dne Bob zahlédl jakousi školu, která se procházela zasněženou krajinou. Pomyslel si: „To bude zase kopanců!“ Bohužel se nemýlil. Skoro každé dítě do něj koplo, nebo si s ním hodilo. Na konci skupiny šlo ještě několik dívek, které si prohlížely zdejší krajinu. Jedna z nich se natáhla k Bobovi, tedy tenkrát to ještě nebyl Bob, ale jen zmrzačený kousek ledu. Dívka prohlásila: „tohle je moje miminko, bude se jmenovat Bob.“
Odnesla si Boba na pokoj a rozhodla se, že ho nechá roztát. Bob větší teplo nikdy necítil.
Bylo to prostě táááák příjemné. Holčička si Boba opatrně přelila do flašky a pořád ho nosí u sebe. Nikdy by ho nevylila ani nevypila. Už to bude navždy její Bob.
BOB - the origin of Bob (Martina)
Jeho příběh začal velmi dávno. Jedna z jeho brzkých vzpomínek byla ta, jak byl Bob v prvních minutách svého života oddělen od svého siamského dvojčete. Bob byl ten větší a silnější, proto přežil. Několik traumat ho v životě potkalo. Pár minut poté, co byl oddělen od svého siamského dvojčete, byl nucen naučit se chodit. Krutá výchova by mohl jeden říct, však jeho matka věděla, co je pro něj nejlepší. Pár minut poté ho opustil jeho biologický otec. Bob byl smutný, že mu otec nevěnuje pozornost, i když Bob otce nikdy nepotkal. Nového otce teď Bob má, i starší sestru, a šťastný život do teď má. Hned potom co Bob rodinu našel, objevil se zlý Maximilián Husák se svou houbou a pokusil se na Boba spáchat atentát. Uspěl ale jen z poloviny. Rozkopl Boba napůl. Větší část Boba to zvládla až na pokoj, kde byl následně rozpuštěn, přelit do flašky od Kubíka a převezen do ČB.
Videa z jednotlivých dnů si můžete prohlédnout zde.
