(na základě svých zážitků napsali žáci 6. třídy)
Náš kurz začínal i končil jízdou na kole. 🚲 Vyjížděli jsme od školy, přes Litvínovice, Planou, Homole, Černý Dub do Boršova a odtud po cyklostezce do Českého Vrbného, bylo to asi 25 km. Zpět už jsme jeli přímo po cyklostezce přes Stromovku rovnou ke škole (asi 10 km). Obě cesty rychle ubíhaly, museli jsme držet rozestupy a dodržovat pravidla. Jel s námi pan starosta, pan ředitel a na konci paní učitelka.
Po obědě už na nás čekali vodní záchranáři, nejen lidé, ale i dva novofundlandští psi. Povídali jsme si o desateru bezpečného chování u vody, ale zároveň jsme viděli, jak probíhá výcvik psů i samotná záchrana tonoucích. Něco jsme si mohli také sami vyzkoušet.
Po vodní záchraně nás čekaly rafty. Nejdřív jsme se museli navléknout do neoprenu, vest a na hlavu si nasadit helmy, instruktoři mezitím nafukovali rafty. První jízda byla super, všude lítala voda, lítali i někteří spolužáci, ale z raftu nevypadl nikdo. Zkusili jsme si i závody, a i když jsme neměli úplně nejlepší startovní pozici, náš tým vyhrál. Byl to nejvíc nejlepší zážitek, klidně bych si to zopakoval.
Dovolili nám plavat v divoké řece. Vesta i neopren nadnáší, takže jsme skočili po zádech a nechali se unášet proudem. Byla mi docela zima, ale byl to vážně velký adrenalin, užíval jsem si to a moc mě to bavilo. Museli jsme mít nohy napřed po proudu a když se blížil konec, museli jsme začít plavat kraulem směrem ke břehu.
Hráli jsme celkem pět týmových her. Asi nejlepší byla krokodýlí řeka 🐊 a pavoučí síť🕸. Cílem řeky bylo dostat se na druhý břeh po kamenech. Přejít ale museli všichni, nejen první, ale i ten poslední z nás. Krokodýli byli nemilosrdní a kameny nám brali, ale protože jsme tým, který se umí domlouvat a spolupracovat, všichni se nakonec úspěšně dostali na druhý břeh. Pavoučí síť byla hodně strategická, taky jsme spolu museli hodně mluvit a taky si naslouchat, jinak bychom nezvládli dostat všechny na druhou stranu sítě, aniž by je snědl pavouk. Asi na pátý pokus všichni bezpečně přešli na druhou stranu. Hurá!
Večer nás čekal oheň a opékání buřtů, chleba a na závěr také maršmelounů. Pak jsme utíkali na hřiště, dokud bylo ještě vidět, protože když se setmělo, sešli jsme se znovu u ohně a hráli hru. Po mé pravici mi někdo řekl zvíře, po levici nemoc. Já si dala mezi zuby dřívko a musela říct: „Žirafa má rýmu.“ Byla to sranda, protože mi nebylo moc rozumět a ostatní museli uhádnout, co říkám.
Obtížná pro nás byla slepá hra, měli jsme zavázané oči, a to nám hru hodně ztížilo. Nepodařilo se nám vytvořit žádný geometrický tvar, při tvorbě úsečky nám vzniklo písmeno T. Že by T jako tým? 😀
Druhý den jsme zkusili jet na dračí lodi. Jeli jsme dokonce plavební komorou, to jsem se trochu bála. Trénovali jsme vzájemnou souhru, museli jsme pádlovat jako jeden tým. Loď jsme úspěšně uvedli do pohybu a náš čas na 200 metrů byl dobrý. Měli jsme svého lodivoda Honzu a ten nám vyprávěl zajímavosti o dračích lodích, které vznikly v Číně a vejde se do nich až 500 lidí. Ta naše byla pro 20 pádlujících a 1 bubeníka (to byla paní učitelka). Všechny nás to moc bavilo.
Náš kurz byl: zábavný, krátký, skvělý, slunečný, zajímavý, týmový, úžasný, adrenalinový, vodní, výborný, sbližovací, milý, dokonalý, dvoudenní, dobrodružný
Slovo ředitele závěrem:
Chtěl bych poděkovat paní učitelce a dětem, že se nebáli a vyzkoušeli něco "nového".
Panu starostovi za cyklistický doprovod a finační podporu pro naše žáky a zaměstnancům obce za pomoc s organizací.
