Školní výlet očima sedmáků
Na výletě se mi líbil zámek Konopiště, a to hlavně jeho interiér. Trochu mě zklamala paní průvodkyně, protože mluvila celkem rychle a nebyla mi moc sympatická.
V Koněpruských jeskyních se mi nejvíc líbil velký krápník. Jeho velikost mě opravdu překvapila.
Na ubytování se mi nelíbilo to, že v noci tam byla hrozná zima a netěsnila nám okna.
Úplně nejvíc z celého výletu jsem si užila hru v TEPfaktor, protože to byla většinou hrozná sranda. Někdy to bylo ale i opravdu těžký. Jestli tam někdy pojedu znovu (doufám, že jo), tak bych chtěla zkusit i nějakou bonusovou místnost. Zajímalo by mě, co se tam skrývá.
Trochu mě mrzelo, že tam byla ještě jiná škola, ale i tak jsme si to užili.
Samozřejmě byla super i cesta tam a zpět. Hlavně tam, protože jsme měly s holkama hodně jídla a byl to teprve začátek výletu. Ale i cesta zpět byla dobrá. Mohli jsme si odpočinout po náročných dvou dnech.
Školní výlet očima osmáků
Na výlet jsme jeli autobusem dne 4. června 2024. Čekali nás 2 dny zážitků. U školy na nás čekal autobus. Naložili jsme zavazadla i sebe, cesta byla dlouhá, ale zábavná a pohodlná.
Naše první zastávka byl zámek Konopiště. Je velmi starý a hezký, byla zde výstava různých zbraní, brnění a starých obrazů. Prohlídka byla celkem nudná.
Naše druhá zastávka byly Koněpruské jeskyně. Bylo zajímavé podívat se po dlouhé době do jeskyně. Všude bylo vlhko a zima, ukazovali nám, co se v jeskyni objevilo. Také jsme viděli různé krápníky a jiné útvary, které vytvořily voda a vápenec.
Třetí a taky poslední zastávkou byl TEP faktor, náš hlavní výletní cíl. Ubytováni jsme byli v chatkách. Ty byly ze všeho nejlepší, i když při bližším zkoumání v nich byli nezvaní obyvatelé (hmyz). Strašidelná byla hlavní budova, která byla obehnaná ostnatým drátem a vyvolávala v nás pocit, že jsme v koncentráku. Jídlo bylo skvělé.
Ubytovali jsme se a šli hrát míčové hry, pak se to zvrhlo a všichni se začali švihat kopřivami, kopřivovaná, naše nová hra. Dělat jsme to samozřejmě neměli, protože večer jsme nemohli usnout, pálila nás všechna místa, kterých se kopřivy dotkly.
Ráno jsme vstávali brzy, nasnídali se a rozdělili se do skupin asi po 5 lidech. Každá skupina si zvolila kapitána a ten obdržel čip od všech místností. Časový limit byl 3 hodiny. Naším úkolem bylo vyřešit co největší množství místností, někde jsme museli hodně přemýšlet a logicky myslet, jinde jsme museli podávat fyzické výkony, důležitá byla spolupráce v týmu. Bylo to na téma Pevnost Boyard.
Moc jsme si to užili, bylo to vyčerpávající, ale každý si mohl najít něco, co mu udělalo radost.
